Předložky prepozice
Předložky (prepozita, z lat. v 1. p. jedn. č. prepozitum) jsou sedmým (7.) slovním druhem a zároveň také neohebným slovním druhem. Předložky samy o sobě nejsou větným členem, tím se stávají až ve spojení s příslušným výrazem — podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou.
Rozdělení předložek
Předložky dělíme do dvou základních skupin — na vlastní (též primární) a nevlastní (též sekundární) — viz následující přehledová tabulka.
| Příklad předložek: | |
|---|---|
| Vlastní (primární) |
do, v, před,… |
| Nevlastní (sekundární) |
během, blízko,… |
Vazby s pádovými otázkami
| Pád | Pádová otázka | Předložky |
|---|---|---|
| předložky se s prvním (1.) pádem nepojí | ||
| 2. (Genitiv) |
bez Koho? bez Čeho? | od, z, s, do, bez, krom, kromě, místo, podle, podél, kolem, okolo, u, vedle, během, pomocí, stran, prostřednictvím, za |
| 3. (Dativ) |
ke Komu? k Čemu? | k, proti, naproti, oproti, kvůli, díky, vůči |
| 4. (Akuzativ) |
vidím Koho? vidím Co? | pro, za, před, mimo, na, pod, pode, nad, nade, mezi, skrz, skrze, o, po, v |
| předložky se s pátým (5.) pádem nepojí | ||
| 6. (Lokál) |
o Kom? o Čem? | o, na, v, po, při |
| 7. (Instrumentál) |
s Kým? s Čím? | s, za, před, pod, nad, mezi |
Vokalizace předložek
K vokalizaci předložek dochází vložením samohlásky -e (v — ve, k — ke,…), případně -u (k — ku) na konec předložky. K vokalizaci dochází zpravidla kvůli snazší výslovnosti, srozumitelnosti nebo kvůli zdůraznění. Děje se tak většinou, když předložka zní podobně jako počáteční výslovnost (znění) slova, se kterým se pojí.
- Se (7. pád) sepnutými vlasy působíš mladším dojmem.
- Ke (3. pád) kulatému stolu usedlo 12 rytířů.
Diskutujeme na nový plán