Římské číslice
Římské číslice slouží pro nečíselný zápis čísel, které se řídí jistými pravidly. Arabské číslice, tak jak je známe a běžně užíváme, jsou v římském zápisu nahrazeny symboly podle tabulky níže.
Nejdříve zapisujeme tisíce, poté stovky, desítky a nakonec jednotky.
| Přehled odpovídajících arabaských číslic pro římský zápis | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Římské číslice | I | V | X | L | C | D | M |
| Arabské číslice | 1 | 5 | 10 | 50 | 100 | 500 | 1000 |
Běžným spojováním římských symbolů docílíme zápisu větších čísel. Například 2 000 zapíšeme jako MM. Osmdesát jako LXXX a podobně.
Až během středověku se začala uplatňovat pravidla pro odečítání, která do té doby nebyla běžně používaná. Staří Římané proto například číslici čtyři zapisovali jako IIII. Dnes, pokud bychom takovou číslici měli zapsat, běžně použijeme právě pravidlo pro odečítání a čtyřku zapíšeme jako IV.
| Tabulka římských číslic pro odečítání | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Římské číslice | IV | IX | XL | XC | CD | CM | |
| Arabské číslice | 4 | 9 | 40 | 90 | 400 | 900 | |
Při odečítání bychom měli dodržovat pravidla pro odečítání podle tabulky výše. Pro číslici 49 tedy není správny zápis IL, ale XLIX. Dále např. 1 999 bychom němeli zapisovat jako MIM (i když se to může nabízet), ale jako MCMXCIX.